Fajnšmekr lezecký
Obraz první
Pozdní večer, podzim v plné síle. Žluté světlo z lampičky v koutě částečně osvětluje nevelkou místnost. Stěny jsou polepené plakáty různého stáří, ale stejného tématu – všechny vyobrazují vertikální bojovníky v impozantních linkách labského údolí, Francie či Španělska. Mezi neustlanou postelí a rozvrzanou skříní vede úzká ulička, z větší části zaskládaná batohy, oblečením a různými modely lezecké obuvi. Podlaha prosvítá jen v místech určených pro dopad nohy jedince, který se vydává ke stolu pod oknem. Na něm leží miniaturní počítač na sklonku životnosti a několik kusů nádobí se zaschlými zbytky jídla. Na dřevěné židli spočívá v dřepu muž. Prsty jako špalky s třesem bubnují na rezonující plecháček plný kouřící tekutiny. Vzpomíná, jak míval ve zvyku zakončovat pohybem prosycené dny v kaňonu Labe – studenou sklenicí hořkého nápoje, sdílením čerstvých zkušeností a vyznáním se z lezeckých preferencí:
Hlavní hrdina (usazuje se a iniciuje kontakt sklenice své a sklenic dalších osob u stolu): „Tak kamaráde, dneska velká paráda. V téhle podmínce by si na mágo nevzpomněl snad ani majitel nejupocenějšího páru rukou.“
Vedlejší postava – kamarád (odhalí obličej do té chvíle skloněný těsně nad hladinou horké polévky; na minimální nutnou dobu oddálí od úst lžíci s pokrmem a přitakává): „Pod to se podepisuju. Lezl jsi… (zde, čtenáři, dosaď název cesty, na kterou máš intenzivní vzpomínky)? V tom odlezu jsem prostě věděl, že mi nesmekne. Bylo skvělý mít výstup takto pod kontrolou. Znáš ten pocit...“ (na sekundu se zastaví; má ve zvyku končit rozmluvu a pokládat otázku bez typického vyšplhání hlasu výš a ostatní tak mate dojmem, že věta ještě nekončí; pak ale trhnutím obrací obličej zpět ke skromné večeři).
Vedlejší postava – partnerka hlavního hrdiny (neobtěžuje se zvednout zrak od tabáku, který se jí pod rukama roluje do papírku; směje se): „Ty jsi taky jinej frajer. Lezli jsme to loni a já se tam bála i na druhýho.“
Vedlejší postava – kamarád (napíná hodující, zda bude reagovat na vyslovené, chvíli žužlá konec pramene tmavých vlasů, který ve spirále klesl do plné lžíce ve chvíli, kdy otočil hlavu, aby mávnutím pozdravil další příchozí lezce; nakonec se obrací k nažloutlé modři nebe, pronáší myšlenky): „Stejně je to tu skvělý. Nejlepší. Hele, co je první kritérium kvality lezení v konkrétním místě – “
Hlavní hrdina (chvíli čeká, jestli bude následovat výčet možností, svlaží hrdlo dvěma loky a úderně odpovídá): „Délka cest. Jasný měřítko číslo jedna. Přece nebudeš trávit drahocennej čas v životě logistikou potřebnou k vykonání pár kroků, abys pak zase vybíral další kvak.“
Vedlejší postava – kamarád (rozzáří se, ukazuje na mluvčího prstem a pohledem zjišťuje, kdo všechno věnuje debatě pozornost): „Přesně. Věděl jsem, proč se ptám tebe. Dlouhý a vyrovnaný cesty. Bez výmrdů, ať trávíš co nejmíň času v laně, i když nevyjde on sight.“ (odmlčí se) „Já vlastně ani nemám rád bouldering.“
Hlavní hrdina (krčí rameny; je na něm vidět, že souhlasí, jen v něm téma nevzbuzuje takové vášně): „Jako trénink super. Ale jinak…“
Poslední srknutí a hrnek je prázdný. Milované skalní oblasti jsou nejen daleko, ale také za neviditelnou bariérou omezení pohybu uvalenou nejvyššími funkcemi. A úzce spřízněná duše opačného pohlaví? Pryč. Muž by rád věděl kde, ale zároveň touží po zachování nevědomosti. („Taková hodná holka, jak jsi jí mohl dovolit odejít?“ „Nech mě, mami, nenapadlo tě, že ne vše musí být nutně moje chyba?“)
Obraz druhý
Muž se zvedá ze země a bosé nohy opouštějí gumovou podložku. Nemyslitelná situace nastala a on místo lezení pracuje na jeho kompenzaci. Je to už pět dní, co trápení se vzpomínkami a přáními vyměnil za jógu a pilates. A pozoruje pozitivní dopady cvičení nejen na mysl, nýbrž i na tělo. Ramena se stahují dozadu, brzy možná opustí jeho zorné pole. Kyčle se otevírají a on má pocit, že od nynějška se ke každé kolmádě prostě přisaje a vyvzlíná jí bez zaváhání. Střed těla svazuje postavu v dávno zapomenutém držení a muž po cestě do sprchy pluje nad podlahou. Při průchodu dveřmi zavadí pohledem o dřevěné lišty nad hlavou, ale odolá pokušení. „Zase ráno,“ pronáší už v kuchyni, kde pohledem do ledničky kontroluje, že má k dispozici všechny ingredience k pokrmu bohatému na bílkoviny, který ho čeká po očistě těla. Ještě před pár dny se hořce smál, že vše, co mu zbylo, jsou hluboké nádechy vleže na zádech. Dnes cynika v sobě potlačuje. Až do večeře.
To otevírá průvodce moravskými vertikálami. Nalistuje Babí lom a jako vždy doufá v objev klenotů, navzdory tomu, že stránky už nejednou prošel. Pobaví ho vzpomínka na svůj vůbec první výlet ven za lezením. Tehdy vystoupal na slepencový hřeben, aby se seznámil se skalami metodou top rope. Několikametrové plotny vyprovokují uchechtnutí nesoucí se pokojem k tištěnému Adamovi v Golpe de Estado.
Vytipované cesty ještě podrobuje kontrole pomocí internetových zdrojů. Pak ulehá a nechá hlavu zabývat se velkými otázkami. Lze o lezení free solo mluvit až ve chvíli, kdy by pád byl fatální? Může mít kvak vůbec minimální výšku? Převrací je v hlavě, nahlíží na ně z různých úhlů a formuluje potřebu kontextu. Jde o již existující cestu, kde je zvykem se jistit? Po příchodu boulderingu minimální výška dává jistý smysl. Nebylo by vhodné ji kodifikovat?
Muž usíná.
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se