Americké trio alpinistů Christian Black, Vitaliy Musiyenko a Hayden Wyatt vyrazilo do indického údolí Kishtwar s cílem vylézt novou cestu na White Sapphire peak (6040 m n. m.), na jehož vrcholu dosud stáli pouze dvě expedice.

První den výstupy zahájili v základním táboře ve výšce 4800 m n. m.  a postupovali až k úpatí stěny (5190 m n. m.), kde se strmými sněhy, ledy a mixy do obtížnosti M4-M6 dostali do plánovaného bivaku ve výšce 5850 metrů. Měli za sebou 600 metrů lezení.

Následující den vylezli zbývajících 250 metrů na vrchol s lezením v obtížnosti M5-M7+. Na vrcholu byli kolem osmé hodiny večerní a za nádherné bezmračné oblohy začali sestupovat zpět do bivaku ve výšce 5850 metrů. Třetího dne následně slanili zbývajících 600 metrů cesty a vrátili se do základního tábora. V celé cestě, kterou s odkazem na místní modré safíry nazvali Brilliant Blue (AI3, 80°, M7+), nepoužili jediný nýt a všechny délky byly přelezeny volně jak prvolezcem, tak i druholezci.

Do údolí Kishtwar se na přelomu září a října vypravila také švýcarská expedice ve složení Hugo Béguin, Matthias Gribi a Nathan Alexandre. Jejich cílem byla dosud panenská severní stěně Flat Top (6100 m n. m.), jehož vrcholu v historii také dosáhli zatím pouze dvě expedice.

Po prvním, neúspěšném pokusu, kdy se museli hned první den vrátit kvůli sněžení do ABC, se za tři dny vrátili do vyhlédnuté linie a přes nově nafoukané závěje a drobné lavinky postupovali stále vzhůru. Ten den bylo nejtěžší překážkou několik exponovaných ledopádů.

Další den pokračovali systémem ledopádů a tenkých glazur stále vzhůru, v jednom místě se museli dokonce uchýlit k technickému lezení (ve stěně však nic nenechali) a na konci se dostali zhruba do poloviny stěny.

Třetí den ve stěně začalo ubývat ledu a přibývat skalních pasáží pokrytých až půl metrovou vrstvou sněhu. Tento den měli v plánu vrchol, ale nakonec, kvůli náročnosti lezení, museli bivakovat nějakých 250 metrů pod vrcholovými sněhy. V té chvíli se nacházeli už 1100 metrů nad dnem údolí a čekala je nepříjemná noc.

Poslední den výstupu začali tam kde skončili. Těžké skalní lezení je přivedlo do předvrcholového svahu, kde je místo očekávaného sněhu opět překvapil jako kámen tvrdý led. Vrcholu dosáhli potmě až kolem sedmé hodiny večer.

Ještě ten večer zahájili sestup směrem do západní stěny. Ta byla také celá v ledu, takže museli pro patnáct slanění vyvrtat patnáctkrát abalakovy hodiny, než konečně ve dvě ráno stanuli na ledovci, kde si dopřáli poslední bivak. V sedm ráno zahájili přesun do ABC a odpoledne se konečně vrátili do základního tábora.

Načasování měli fantastické, protože po příchodu do BC začalo sněžit a bouře je na několik dní uvěznila v táboře, než se mohli vrátit zpět do civilizace. V nové, 1400 metrů dlouhé cestě nazvané Tomorrow is Another Day (ED, WI4, M6, A2, 5c) za sebou nenechali vůbec nic. Prostě čistý alpský styl.

A to nejlepší na konec. Americké trojici horolezců Matt Cornell, Jackson Marvell a Alan Rousseau se podařilo něco, co je označováno za vizionářský, nebo také nejlepší alpský výstup za posledních několik desetiletí.

Trojice dokázala během šesti dní prostoupit ohromující severní stěnu Jannu (7710 m n. m.) v nepálském Himálaji. Alan Rousseau se o průstup pokoušel už v roce 2021 s Marvellem a následně o rok později s Cornellem. Jak se ukázalo, k úspěchu bylo zapotřebí spojení všech tří, aby mohla vzniknout 2700 metrů dlouhá cesta Round Trip Ticket (M7 AI5+ A0), která se jistě zapíše do dějin světového horolezectví

Američani tak ukázali Rusům, kteří stěnou prostoupili v roce 2004 těžkým kapsulovým stylem a s použitím velkého množství fixních lan, jak se to má dělat. Za nás se jedná o jednoznačného adepta na vítěze dalších Zlatých cepínů.