Kdo by si vůbec pomyslel, že i v roce 2023 bude ještě možné v Alpách, přímo ve Švýcarsku ve vysokých horách Berner Oberland nalézt dosud zcela panenskou, nepřelezenou stěnu? Ve zlatém věku alpinismu se zdolávaly vrcholy Alp. Později bylo snahou vylézt všechny stěny a hřebeny velkých hor a následně se hledali stále obtížnější linie. Ať už to byl prvovýstup na Mont Blanc a Matterhorn nebo prvovýstup severní stěnou Eigeru, vždy se mluvilo o tzv. „posledním problému Alp“. Ve skutečnosti však může člověk i dnes v oblasti tradičního alpinismu najít výzvy, a nemusí se zrovna hnát za nějakými rychlostními rekordy a absurdními mediálními taškařicemi. Dobrým příkladem je západní stěna Rottalhornu v těsné blízkosti čtyřtisícovky Jungfrau. Z neznámého důvodu zůstala tato stěna nedotčena až do dnešních dní.

Už před 15 lety si Silvan Schüpbach poprvé všimnul 1000 metrů vysoké západní stěny Rottalhornu (3 971 m n. m.). Stěna trochu skrytá, ale přesto viditelná z Rottalhütte se mu zdála velmi zajímavým cílem. V roce 2011 se společně s Matteem Dellou Bordellou pokusil o její přelezení, ale blížící se bouře je nakonec donutila ustoupit. Dalších 15 let se Silvan intenzivně věnoval lezení a expedicím napříč všemi kontinenty planety a teprve letos dospěl k názoru, že zajímavé alpinistické projekty může člověk najít i téměř na svém prahu, a přitom mohou být stejně atraktivní jako vzdálené a exotické cíle.

Ve středu 11. října letošního roku tak Silvan Schüpbach spolu s Peterem von Känelem a Rolfem Zurbrüggem vystoupal na Rottalhütte, aby druhý den ve velmi časných ranních hodinách nastoupili do západní stěny Rottalhornu. Den už je v říjnu krátký, takže i první tři hodiny lezení systémem pilířků ve spodní části stěny byly ve znamení tmy, kterou prozařují pouze kužely čelovek na přilbách. S příchodem světla se hned lezlo lépe, ale s ohledem na orientaci stěny do ní slunce ještě nějakou dobu nezasvítilo. Ve stěně se nedrželi žádné konkrétní linie, celý prvovýstup probíhal stejně jako za dob pionýrů alpinismu, tedy největšími slabinami stěny. Tomu také odpovídá obtížnost mezi III až V, pouze dvě délky byly někde kolem VI+. Celý výstup kilometrovou západní stěnou Rottalhornu trojici alpinistů zabral 11 hodin.

Toto však nebyl první letošní zajímavý zářez Silvana Schüpbacha a Petera von Känel v jejich domácích horách. V srpnu, během pěti dní od 19. do 23. prostoupili v pravé části severní stěny Eigeru, v mírně převislé a dobře známé stěně Rote Fluh, od země a bez jediného nýtu novou, 1220 metrů dlouhou cestou (převýšení 820 metrů) v obtížnosti 7c? (dva krátké úseky museli háknout), kterou nazvali Renaissance. Název této nové cesty přesně odpovídá přístupu dvojice lezců k lezení v udržitelném, čistém stylu bez zbytečného nýtování, ve vysoké obtížnosti a velké alpské stěně. Navíc, jako správní srdcaři nezakončili prvovýstup po vylezení stěny na západním hřebeni ve výšce 3480 m n. m., ale 24. srpna odtud samozřejmě vystoupili na vrchol Eigeru (3970 m n. m.).

Cesta Renaissance je dozajista dalším milníkem v historii prvovýstupů v Mordwandu a pro případné zájemce o opakování Silvan doporučuje si vyčlenit minimálně dva až tři dny, nezapomenout doma portaledge a k zajištění dvě sady camalotů, peckry, skyhooky a všechno další, co tě jen napadne.